Mnozí z Vás už určitě někdy navštívili hudební akci, na jejímž programu byl uveden styl „jungle“. Aby ne. Tyto akce jsou velmi oblíbené. Jaký hudební styl si však pod pojmem „jungle“ představíte? Před patnácti lety by v tom určitě nebyl až takový problém, ale v dnešní době je tento pojem velmi složitý. Ode dne, kdy „jungle“ vzniknul, se vyvíjel a během tohoto vývoje docházelo ke vzniku mnoha různých odnoží, ba dokonce i nových stylů. Co je tedy opravdový jungle? Podle obecných měřítek je jungle styl, který se rychlostí pohybuje (bereme-li v úvahu rozmezí oldskool-newskool jungle) mezi 150 – 170 BPM, je podbarven subbasovou linkou a jeho rytmická část je tvořena amen breakem, popřípadě breaky „think“ či „hot pants“ apod. Amen break se však stal fenoménem a pevným základem většiny jungle tracků. Byl lámán, modulován, znovu a znovu masterován. Stal se skoro synonymem pro jungle. Kde se však tento break vzal? Jak vzniknul?

   „Amen Break“ je bubenické sólo zahrané Gregorym Sylvestrem „G. C. Colemanem“. „Amen Break“, „Amen“ a jeho různé variace jsou velmi často samplované bicí smyčky, používané v hip hopu, junglu a drum´n´bassu. Tento break je 5.2 sekund dlouhý a obsahuje 4 části bubenického sóla z písně „Amen, brother“, vydané v šedesátých letech funk-soulovou kapelou The Winstons. Píseň je zrychlenou instrumentální předělávkou starší gospelové klasiky. Verze kapely „The Winstons“ vyšla na straně B sedmipalcového singlu „Color Him Father“ v roce 1969 na labelu Metromedia (MMS – 117) a je běžně dostupná na mnoha kompilacích a vyšla dokonce na LP s jinými skladbami The Winstons.

   Stejně jako u mnohých jiných samplů, historie autorských práv Amen breaku je složitá. Ani bubeník G. S. Coleman ani vlastník autorských práv, vítěz ceny Grammy za hit „Color Him Father“ (který vyšel na stejné desce jako „Amen, Brother“), Richard L. Spencer, nikdy neměl žádná práva k samplování.

   Píseň si uchovává slávu prostřednictvím komunit hip hopu a pozdější elektronické hudby od doby, kdy ji Louis Flores použil v jeho ilegální sérii breaků pro DJs „1986 Ultimate Breaks and Beats“. Louis „vystříhal“ čtyři části velmi zpomaleného breaku. Ikdyž se projevoval velký rozdíl v rychlosti uprostřed tracku, dovolilo to hip hopovým DJům prodloužit beat opakováním této časti na dvou stejných vinylech ze dvou gramofonů (tzv. beat juggling). Výsledkem byl ucelený beat , který mohl nabrat nekonečné délky. Tuto techniku vynalezl dnes již více než padesátiletý DJ původem z Jamajky, Kool Herc. O rok pozdeji uvedla firma E-mu na trh sampler SP1200, měnící hip-hopovou produkci od drum machines k samplovaným smyčkám. Mnoho producentů začalo používat smyčky z „Ultimate Breaks and Beats“ , což vedlo ke značné oblibě a slávě Amen breaku v hip hopové komunitě a jeho dalšímu šíření do scén britské a evropské taneční hudby. Nakonec byl track „Amen, Brother“ znovu vydán v originální verzi, v lepší zvukové kvalitě a v té době producenti elektronické hudby začali tento sampl zrychlovat a jeho pomalejší verze ztrácela na oblíbenosti.

   Okolo roku 1990, na vrcholu britské ravové kultury, se Amen break začal objevovat ve stále větším množství v takzvané Breakbeat hardcore prudukci. Hardcore kladl důraz na unikátní, drsný a agresivní zvuk, který pramenil z hip hopu a začínajícího acid housu. Spojoval v sobě hip hopové vlivy s lámanými beaty a rychlejší tempo. Silné reggae a ragga vlivy, objevující se v letech 1991/1992, zvýrazňující piano a melodické smyčky jamajských reggae samplů, které byly zachovány v původní rychlosti, byly vkládány do vřavy 150 – 170 BPM rychlých lámaných beatů. Tento zvuk se brzy rozvinul do bodu, kdy byly beaty rozsekány do malých částí a doplňovány rolujícími roztaženými snary (virbly), z čehož ve spojení s nízkofrekvenční basovou linkou (subbass) vznikl styl, který byl pojmenován Jungle.